Zpravodaj ČMMJ

 

Na tuto stránku vkládány vybrané články ze zpravodaje ČMMJ

 

 

 

Zkušenosti s redukcí spárkaté zvěře v našich honitbách po téměř čtyřiceti letech
(zpravodaj ČMMJ 11/2024)
doc. Ing. Vladimír Hanzal, CSc.

Osmdesátá léta minulého století byla, nejen v souvislosti s početními stavy zvěře, z dnešního pohledu poněkud rozporuplná. Ve druhé polovině 20. století došlo postupně k intenzifikaci zemědělské výroby (nyní se to nazývá zelenou revolucí, což je příčinou přemnožení lidské populace nad celoplanetární únosnou úroveň, v důsledku toho došlo k poklesu početních stavů drobné zvěře a zároveň se postupně začaly zvyšovat početní stavy jelení, černé zvěře a plíživě též stavy zvěře sičí a daňčí, protože se znásobila potravní báze spárkaté zvěře. Tyto příčinné souvislosti však nebyly v té době vnímány a mnozí, je bohužel nepochopili dodnes. Paradoxně byla v té době, v rámci státní podpory myslivosti, vysazována daňčí, mufloní a viržinská zvěř jako náhrada za mizející drobnou zvěř.

Současně začaly narůstat neúnosné škody na lesních porostech a zemědělských kulturách. Na to zareagovaly počátkem 80. let, některé tehdejší lesní závody v rámci podniků Státních lesů a podniky Vojenských lesů a statků, významným navýšením plánů lovu. V roce 1986 byl problém zvýšených početních stavů jelení zvěře již řešen na úrovni kompetentních ministerstev. Posléze jednání vyústila v radikální změnu prováděcích předpisů k tehdy platnému zákonu o myslivosti 23/1962 Sb. formou vyhlášky č. 20/1988 Sb.. Nosnou myšlenkou bylo snížit početní stavy zvěře a v souvislosti s tím i škody působené zvěří. Jedním ze zrušených prováděcích předpisů byla i směrnice č. 8/1968 Věstníku MZVŽ (Ministerstvo zemědělství a výživy), která v páté části řešila myslivecké hospodaření s jelení zvěří a v §13 bylo uvedeno „Chov jelení zvěře je nutno plánovat na rozlehlejších souvislých územích, kde je stálá jelení zvěř a kde bude v jednotlivých honitbách prováděn její myslivecký chov podle jednotného chovatelského plánu. K zajištění chovu kvalitní jelení zvěře a omezení škod působených jelení zvěří, se zřizují jelení oblasti.“ Po dohodě zainteresovaných organizací bylo stanoveno na území nynější ČR 29 jeleních oblastí. Bohužel již tehdy se projevil nedostatek kvalifikovaných mysliveckých odborníků na řídících pozicích a tak oblasti ne vždy splnily svou funkci.

Již od počátku 80. let byly v řadě režijních honiteb skokově navýšeny odstřely spárkaté zvěře mnohde na dvojnásobek a pro personál se splnění plánu lovu stalo jedním z prémiových ukazatelů. V roce 1980 bylo vykázáno ulovení 10 881 kusů a každoročně se počty ulovené zvěře zvyšovaly a v roce 1989 bylo vykázáno ulovení 22 947 kusů jelení zvěře. V roce 1991 když bylo jisté, že bude konec mnoha režijních honiteb, bylo uloveno 23 108 kusů jelení zvěře. Zhruba desetiprocentní navyšování odstřelů by bylo ideální, kdyby redukce byla soustředěna na kolouchy, čipleny a špičáky a úpravu poměru pohlaví. Bohužel holá zvěř byla lovena bez ohledu na věk a sociální postavení, což vedlo k destabilizaci populací a pocitu ohrožení. Proto již koncem 80. let bylo zaznamenáno, že jelení zvěř se rozptýlila ze svých původních stávanišť do vnitrozemí, čili se rozšířila na větší území, protože hledala klid a bezpečí. Je zajímavé, že souběžně s radikální redukcí spárkaté zvěře se začaly zvyšovat početní stavy krkavců. Může to být i důsledek zvýšené potravní nabídky v souvislosti s větším množstvím nedosledovaných postřelených kusů, které uhynuly na následky postřelení v souvislosti s naplněním prémiových ukazatelů.

Pozornosti mnohým odborníkům, laikům i politikům (to je specifická skupina) unikla jedna zajímavá informace o důsledcích politického rozhodnutí počátkem 90. let, kdy byly zrušeny Státní lesy a vznikl od 1.1. 1992 státní podnik Lesy České republiky. V souvislosti s tímto rozhodnutím byla značná část režijních a vyhrazených honiteb rozdělena na menší honitby, které byly v rámci výběrových řízení pronajaty. Z původního počtu 3320 honiteb (z toho 430 vyhrazených, 1104 ve vlastní režii a 1768 pronajatých)  o průměrné výměře honitby 2148 ha se počet honiteb zvýšil na 5361 (z toho 12 vyhrazených, 590 ve vlastní režii  a 4 759 pronajatých) o průměrné výměře honitby 1252 ha. Došlo tedy ke snížení průměrné výměry honiteb o zhruba 42 %. Současně někteří držitelé honiteb zároveň projevili svůj nezájem o plánovitý chov jelení zvěře a z původní plochy 1 016 922 ha na kterých byl tento druh zvěře normován, byla snížena výměra této plochy na 790 593 ha, tedy přibližně o 22 %.

Deklarovaným cílem bylo snížení početních stavů zvěře, v té době to byla především jelení zvěř. Výsledek však byl zcela odlišný od představ strůjců této reformy. Zatímco ještě v roce 1992 bylo uloveno 21 584 kusů jelení zvěře, v následujících letech došlo k postupnému poklesu počtu ulovené jelení zvěře až na 12 866 kusů v roce 1997 a na počet  21 919 kusů ulovené jelení zvěře se odstřel vrátil až v roce 2012. Prostý rozdíl je 52 000 kusů jelení zvěře, bez přírůstu, ve skutečnosti bychom se dostali na podstatně vyšší čísla. A tím se dostáváme k dalším důsledkům redukce zvěře která byla a je autoritativně  nařizována bez znalosti podstaty problematiky, souvislostí a důsledků radikálních (kulantně řečeno) laických nařízení.

První zkušenosti s radikálními redukcemi spočívaly ve zjištění, že zvěř se rozšířila do lokalit, kde měla zvěř klid a její početní stavy se neustále zvyšovaly. Redukce početních stavů zvěře se postupně rozšířila prakticky na všechny druhy spárkaté zvěře a byla podpořena prodloužením dob lovu u spárkaté zvěře. Další důsledky spontánního snižování stavů následovaly.

Jelikož základem populací všech stádových (tlupních) druhů spárkaté zvěře je rodinné stádo vedené vedoucí samicí, se kterou se drží několik let i její dcery se svými potomky samičího pohlaví, došlo v souvislosti s lovem dospělé holé zvěře a především vedoucích samic, k destabilizaci celých populací. To bylo nejprve jednou z příčin opuštění tradičních stávanišť a rozptýlení zvěře do většího areálu výskytu. Závažným důsledkem neřízeného lovu starších a vedoucích samic bylo omlazení populací a podpoření reprodukce. Tuto skutečnost jsme potvrdili po několikaletém vyhodnocování struktury lovené jelení zvěře, kdy nám vyšla populační pyramida, vyjadřující strukturu populace, trojúhelníkového tvaru se širokou základnou, která je typická pro intenzivně se rozvíjející populaci. Tento fenomén se týká veškeré spárkaté zvěře. V případě jelení zvěře jsem přesvědčen, že výrazné zredukování jelenů III. věkové třídy a početní převahy holé zvěře je také hlavní příčinou pokládání laní jelenů evropských, jeleny siky japonského. Jak si jinak vysvětlit pouze okrajovou hybridizaci těchto dvou druhů v oboře Lány, kde jsou společně chovány přes sto let.

V případě černé zvěře se na současném stavu populace podepsalo právě nerespektování role starších mohutných kňourů a bachyní při chrutí. Starší kňouři nejenže dokáží odehnat lončáky od tlupy s říjnými bachyněmi a mladými bachyňkami. Subtilní lončačky většinou neunesou těžké kňoury, nelze to považovat za absolutní, ale významnou měrou to snižuje přírůst. Podstatně problematičtější, tedy pozitivní vliv na reprodukci černé zvěře, má vyvážení hromad krmiv a odpadů na vnadiště, byť je to nelegální. To paradoxně zlepšilo potravní nabídku a v důsledku toho, se bachyně dostávají do chrutí prakticky celý rok, čímž se výrazně podpořil přírůst. Co je ještě zajímavé, u černé zvěře se mění, pravděpodobně jako důsledek intenzivní redukce, poměr pohlaví u kladených selat výrazně ve prospěch bachyněk.

V souvislosti s managementem zvěře, který se bohužel zúžil pouze na lov, přehlížíme jeden významný základní faktor. Divoce žijící zvěř má velmi vyvinutou nervovou soustavu, včetně centra logického uvažování, od čehož se odvíjí schopnost učit se, přemýšlet. Z toho vyplývá, že zvěř reaguje na veškeré pozitivní i negativní podněty a zařizuje se podle aktuální situace.  Přičemž základní životní požadavek všech organismů je nalézt prostředí, ve kterém je dostatek potravy a bezpečí pro život a vyvádění mláďat.  To platí obecně jak pro člověka tak pro zvířata, včetně zvěře.

Takže se nemůžeme divit, že se divočáci nastěhovali do měst, kde jsou v relativním bezpečí a mohou se živit odpadky. Jelení zvěř se v souvislosti s ohrožením života rozptýlila do lokalit, kde byla v relativním bezpečí.

Těch příkladů je celá řada i v zahraničí, například japonská prefektura Nara, kde  je unikátní chrámové město s prastarými legendami, ve kterém volně žijí posvátní jeleni sika. Konečně problémy s medvědy v Kanadě, ale i v okolí hotelů na Slovensku jsou toho také dokladem a řada dalších.

Z uvedených zkušeností vyplývá, že přístup k redukci spárkaté zvěře byl a je velmi nešťastný a nepřináší očekávané výsledky. Příčin, proč se redukce nedaří  je celá řada.

V první řadě je to celkový přístup k volně žijící zvěři, která je v přírodě doma, my jsme v ní hosté. Zvěř je významný bioindikátor, který nám dává signál, jestli zacházíme s krajinou šetrně, či nikoliv. Sama skutečnost, že z krajiny zmizely koroptve, zajíci, bažanti, tetřevi a tetřívci signalizuje, že se chováme nezodpovědně a kořistnicky. Ale to nám nevadí, vadí nám spárkatá zvěř, která konzumuje naše produkty. Tak jak vadily našim předkům velké šelmy v dobách, kdy většina obyvatel se živila zemědělstvím. Nyní jsou šelmy glorifikovány a zatracována je spárkatá zvěř.

Hysterie okolo spárkaté zvěře se mimo jiné opírá i o výsledky NIL (Národní inventarizace lesů), ze kterých vyplývá, že třetina porostů do stádia mlazin je poškozena zvěří. To je bohapustý nesmysl a účelově šířená lež, která vyplývá z metodického pochybení při vyhodnocování výsledků.  Ano, jsou lokality, kde se zvěř soustřeďuje a škodí. Ale vždy je za tím lidský faktor. Ať už je to stres vyvolávaný nekoordinovaným pohybem lidí po lese, nebo neodborně prováděným lovem spojeným s poškozováním lesních porostů v souvislosti s tzv. čekárnovým efektem.  Kdy je individuálně loveno na pastevních plochách a zvěř se nemůže v pravidelných pastevních cyklech nasytit. Zkušenosti z praxe prokázaly, že vytvořením klidových pastevních zón je možné zásadně snížit škody na lesích. Jenomže zkušenosti jsou nepřenosné a každý si musí rozbít ústa sám.

Další a zásadní příčinou neúspěchu bylo a je, direktivní a nekompetentní nařizování masivní plošné redukce zvěře. Aktuální ukázkou klasické arogantní demonstrace moci bylo nasazení odstřelovačů při redukci divočáků  na Jablonecku a Liberecku.

S kolísající intenzitou probíhá redukce početních stavů zvěře u různých organizací a vlastníků honebních pozemků už čtyřicet let. Personál je motivován finančně formou prémiového ukazatele a uživatelům honiteb jsou plošně navyšovány plány lovu pod hrozbou finančních sankcí za nesplnění odstřelu. Důsledkem je tolerování lovu vodících, nebo vysoce plných (březích) samic, to je nejen neetické, ale zároveň i týrání zvířat. Upravené prováděcí předpisy, toto dříve přestupkové chování v podstatě legalizovaly a není politická vůle se tím zabývat. Tím byla lovcům ochotným i těm donuceným zajištěna  beztrestnost a bohužel nezanedbatelné procento lovců (záměrně nepoužívám termín myslivců) toho s potěšením využívá.

Důsledkem je lov zvěře bez výběru, rozbíjení sociálních struktur populací, jejich destabilizace a podpora množivosti. To je hlavní důvod, proč se celkově nedaří snižovat početní stavy spárkaté zvěře.

Zároveň v některých lokalitách, ve kterých byly prokazatelně sníženy stavy zvěře, dochází paradoxně k nárůstu škod na lesích. S největší pravděpodobností dochází k těmto škodám v souvislosti s „čekárnovým efektem“, kdy se zvěř bojí vytáhnout na pastvu na otevřené plochy a hledá náhradní potravní zdroje.

Shrneme-li zkušenosti se snižováním početních stavů v uplynulých čtyřiceti letech tak zjišťujeme, že: celá společnost podcenila změny toku energií v krajině a dopad na volně žijící živočichy, v našem případě zvěř
k managementu zvěře není přistupováno komplexně ekosystémově, nelze oddělovat lesnické a zemědělské hospodaření od myslivosti
selhal výchovný systém na všech úrovních vzdělávání, včetně myslivosti, kde se adepti a studenti neseznámí na odpovídající úrovni s etologií zvěře
v souvislosti s neznalostí podstaty problému jsou manažery vydávána neodborná nařízení a příkazy
čtyřicetiletá neúspěšná redukce spárkaté zvěře, jejímž výsledkem jsou vyšší početní stavy zvěře a zvěř se rozšiřuje stále na větší území, by měla být dostatečným argumentem pro změnu přístupu k managementu zvěře.

To znamená: zběsilé denní i noční vybíjení zvěře nahradit osvědčenými těžištními a intervalovými, dobře organizovanými lovy zvěři poskytnout, v praxi osvědčené, alternativní pastevní a okusové plochy na kterých nebude individuálně loveno a zvěř se na těchto plochách bude nerušeně brát pašu a nebude škodit pravidelně na povinných chovatelských přehlídkách vyhodnocovat věk veškeré ulovené zvěře a v delších časových řadách získávat postupně přehled o věkových strukturách zvěře řízenou a odpovědnou redukcí zvěře upravit struktury populací ve prospěch dospělé a starší zvěře a omezit tak intenzitu přírůstu přehodnotit obsah mysliveckého vzdělávání a jeho organizaci na všech úrovních při hospodaření v krajině preventivně přijímat opatření k předcházení konfliktů se zvěří, proč by například neměly být součástí lesních hospodářských plánů myslivecké vrstvy. Cesta z této zapeklité situace je složitá, náročná a bude trvat dlouho. Předně je třeba přestavět zakořeněné vzorce chování, zkvalitnit myslivecké vzdělávání a dostat do podvědomí hospodářů v krajině, že zvěř je významným indikátorem stavu krajiny, který musí respektovat, nikoliv likvidovat jako konkurenta. Nedělejme si iluze, že snížíme početní stavy spárkaté zvěře podle svých představ. Veškerá spárkatá zvěř, ať původní nebo nepůvodní, tu s námi bude, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Zkusme se s tím smířit, využít tuto realitu v náš prospěch a využívejme tedy reprodukční potenciál, úměrného počtu zvěře, jako lokální zdroj kvalitní zvěřiny. Snížíme tím uhlíkovou stopu spojenou s dovozem zvěřiny z Argentiny (či jiných států) a podpoříme místní producenty a zpracovatele.

Českomoravská myslivecká děkuje panu doc. Ing. Vladimírovi Hanzalovi, CSc. za poskytnutí odborného článku.

 

 

 

 

 

STOP SEČENÍ SRNČAT iniciativa odmítá současnou novelu zákona o myslivosti.

Deklarace zastání se srnčí zvěře v naší krajině.

(zpravodaj ČMMJ 08/2024)

 
Zvěř je přírodním bohatstvím státu.

Srnčí zvěř je typickým živočišným druhem naší krajiny.

Srnčí zvěř je sezónně teritoriální druh, srnec obývá své teritorium, srna domovský okrsek.
Srnčí zvěř má samoregulační schopnosti. Srny mají tzv. utajenou březost, tj. pozastavení vývoje zárodku srnčete. V případě nedostatku potravy se zárodek přestane vyvíjet a zanikne. Srnčí zvěř se nepřemnoží nad možnosti úživnosti prostředí, které obývá.

Srnčí zvěř je citlivá na stres. Existuje mnoho stresových faktorů, díky nimž dochází ke zbytečnému úhynu mnoha jedinců, kteří jsou například díky nezodpovědnému chování lidí strženi jejich volně pobíhajícími psy nebo snahou utéci před nimi, a v důsledku zápalu plic poté uhynou. Dalším rizikem jsou střety zvěře s vozidly, kterým lze mnohdy uzpůsobením jízdy na silnicích předejít.

Vše vyvrcholí jarními měsíci, kdy je srnčí zvěř vystavena jisté smrti při sklizni pícnin a trav. Tisícileté instinkty, vedoucí k tomu, že srny svá mláďata kladou do husté trávy, narušil člověk sklizňovými pracemi, jejichž výsledkem jsou desetitisíce zbytečně zmrzačených a rozsekaných srnčat, když pomineme mnoho dalších živočišných druhů. Podobné trýznění zvěře do hospodaření v kulturní krajině v 21. století nepatří.

Požadujeme odlišný přístup k hospodaření se srnčí zvěří, ať už se týká normovaných stavů, počtu povinného odlovu, a zejména požadujeme důslednou ochranu mláďat před vysečením.

Výpočty výše škody způsobené na lesích vychází pouze z újmy na „dřevoprodukční funkci lesa“ a nezohledňují tzv. ostatní funkce lesa. Ty jsou však z hlediska ekosystémového významnější, a velcí býložravci, mezi které patří i srnčí zvěř, mají z hlediska stability ekosystémů nezastupitelnou úlohu. Snaha o dosažení maximálního zisku v zemědělství i lesním hospodářství směřuje, v současné fázi vývoje lidské společnosti, k likvidaci velkých býložravců. Srnčí zvěř má v přírodě dost predátorů, před kterými je zcela bezbranná.

Výsledky Národní inventarizace lesů (NIL) jsou tendenčně vykládány, zkreslovány a propagandisticky zneužívány. Navíc jsou zkusné plochy vybírány schematicky a vyhodnocovány bez zohlednění místních vazeb a souvislostí. Vliv zvěře na veškeré dřeviny, včetně tzv. pionýrských a z hospodářského hlediska nevyužívaných, je prezentován jako poškození.

K lovu veškeré spárkaté zvěře je třeba dodat, že novelou prováděcí vyhlášky č. 245/2002 Sb.
o dobách lovu bylo umožněno celoročně lovit prakticky veškerou spárkatou zvěř do věku 2 let, tedy do stáří 36 měsíců celoročně. Veškeré samice spárkaté zvěře se po dosažení prvního roku života zapojí do reprodukce a vyhláška umožňuje beztrestně zabíjet matky od mláďat.

Odmítáme kvóty z ÚHÚL vzhledem ke zranitelnosti srnčí zvěře, ke ztrátám při střetu s vozidly,
k doposud obrovským ztrátám na mláďatech srnčí zvěře při sklizňových pracích v období kladení srnčat, vzhledem k ohrožení i zdravé srnčí zvěře v oblastech s již hojným výskytem vlka a rysa. Odmítáme povolení doposud zakázaných způsobů lovu vůči srnčí zvěři, např. lov na naháňkách.

Srnčí zvěř je ozdobou naší krajiny, srnčí zvěř do přírody patří.

Zastáváme se srnčí zvěře.

Odmítáme připravovanou novelu mysliveckého zákona.

Podpisy na odkazu ZDE

 

 

 

 

 

 

 

ČMMJ zásadně odmítá předloženou novelu zákona o myslivosti

(zpravodaj ČMMJ 6/2024)

Českomoravská myslivecká jednota zásadně odmítá předloženou novelu zákona o myslivosti. Poslala otevřený dopis ministru zemědělství Markovi Výbornému.


Vážený pane ministře,
zástupci všech 80 okresních mysliveckých spolků napříč Českou republikou zastupujících cca 80 % aktivních myslivců v České republice vyslovují zásadní nesouhlas s předloženou novelou zákona o myslivosti č.449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

72 % honiteb je dnes v ČR společenstevních a ve většině případů je výkon práva myslivosti vykonáván prostřednictvím mysliveckých spolků.

Nejsme přesvědčení, že si tuto skutečnost plně uvědomujete. Naši členové tuto činnost vykonávají zcela dobrovolně, ve svém volném čase, mnohdy na úkor svých rodin a nemalých vlastních finančních prostředků.

Z Vašich posledních vyjádřeních máme pocit, že zastupujete pouze myslivce profesních organizací a některých větších vlastníků. U těchto organizací je myslivost vykonávána ve většině případů jako součást pracovní náplně. Zaměstnanci státních podniků a profesních organizací výkon práva myslivosti  provádějí  jako součást výkonu povolání.

Z prostředků státu prostřednictvím svých organizací je jim vypláceno zástřelné, materiální podpora a jsou i jinak finančně zvýhodněni.

Pane ministře, většina myslivců, které Vy dnes kritizujete, pracuje ve většině honiteb v ČR  pro stát zdarma.

Myslivci každoročně odpracují tisíce hodin při úpravě krajiny, biotopu zvěře a regulování stavů zvěře. Pokud bychom měli činnost našich členů danou zákonem ohodnotit finančním plněním, jednalo by se jistě o částku přesahující miliardu Kč každoročně.

Významně se podílíme na zdolávání nákazových situací u volně žijící zvěře.

Na základě vydaných pověření Vámi řízeného rezortu pořádáme řadu zkoušek psů loveckých plemen, sokolnických akcí a každoročně vychováváme cca 1200 -1400 nových adeptů a mysliveckých hospodářů.

Naši členové vychovávají mladou generaci ve stovkách mysliveckých kroužků.

Významným způsobem se podílíme na společenském životě v menších městech a na vesnicích.

Díky dlouholetému systému nastaveného mysliveckého hospodaření byla myslivost zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví České republiky.

Nejsme přesvědčeni, že si plně uvědomujete význam organizace, jakou je Českomoravská myslivecká jednota a její přínos pro společnost.  Pokud ano, je s podivem, že jste předložil návrh zákona, který povede k významnému narušení těchto aktivit a bude mít dopad na počet aktivních myslivců v ČR.

V Praze dne 19. 6. 2024

Zástupci všech 80 okresních mysliveckých spolků při ČMMJ,z.s.

Zachování odpovědného mysliveckého hospodaření je v našich rukou!

 ePetice k podpisu ZDE.
                               

 

 

 

 

 

 

Projednávání připravované novely

(zpravodaj ČMMJ 12/2023)

   ČMMJ dlouhodobě nesouhlasí s některými navrhovanými paragrafovými ustanoveními předkládaného zákona. Zástupci ČMMJ byli od počátku tvorby zákona přizváni do pracovní skupiny ustanovené předchozím ministrem zemědělství. Proběhla řada jednání, které nebyla vždy jednoduchá a u některých paragrafových znění se kompromisní řešení nepodařilo nalézt.

   Předchozí ministr zemědělství Nekula veřejně deklaroval, že v případě neshody nechá o sporných ustanoveních připravované novely rozhodnout Poslaneckou sněmovnu ČR. Neshoda se nenašla v definici myslivosti (§2), ve snížení minimální výměry honitby (§17) a  povinném umožnění lovu vlastníkům a pachtýřům pozemků (§36a).

   Vyjednávání k zákonu vždy provází řada kompromisů ze strany všech zúčastněných. Myslivecká rada ČMMJ přistoupila mimo jiné na kompromisní návrh, kdy výše odlovu bude stanovována na základě stupně poškozování lesních porostů vycházejících ze znaleckých posudků  a přiklonili jsme se  k návrhu důsledné kontroly a evidence ulovené zvěře. Souhlasili jsme i s vydáním povolenek pro vlastníky, ale pouze v případě, že uživatelé honiteb nebudou plnit zákonnou povinnost ve snižování stavů zvěře. Na základě této dohody bylo ministrem Nekulou přislíbeno, že v předloženém návrhu nebude zasahovat do výměry honiteb a rozhodnutí ponechá na politicích.

   V polovině roku došlo k výměně ministra zemědělství a do úřadu nastoupil ministr Výborný. Od nástupu nového ministra se pracovní skupina k zákonu sešla pouze jednou. Pravdou je, že si nový ministr postupně pozval většinu organizací k projednání navrhovaného legislativního předpisu. Na prvním společném jednání deklaroval, že nepředloží zákon do legislativního procesu, dokud nebude mít politickou shodu.

Jaká je realita dnešních dnů ?

   Ministr odeslal návrh zákona do meziresortního připomínkového řízení v podobě, která se částečně liší od materiálu doporučeném pracovní skupinou k tvorbě zákona. Časopis Myslivost požádal ministra o rozhovor. Z jeho vyjádření čtenáři pochopili, že na podpoře navržené novely je politická shoda a rozhodl se navrhované změny prosadit politickou silou. ČMMJ a řada našich členů jednala s jednotlivými poslanci a nejsem přesvědčen, že politická shoda na předložené podobě zákona existuje. Nebudu zde veřejně prezentovat, jaké stanovisko zaujímá ten či onen poslanec z té či oné politické strany. Nicméně děkuji všem našim členům, kteří oslovují politickou reprezentaci a vysvětlují jednotlivým politikům problematiku předkládané novely. Myslivecká rada na svém posledním zasedání 24. 11. 2023 přijala usnesení, aby v případě nezohlednění zásadních připomínek ČMMJ v rámci meziresortního připomínkového řízení zpracovala petici na podporu připomínek ČMMJ ze strany myslivecké komunity. Rovněž uložila předsednictvu a sekretariátu v případě nutnosti svolat demonstraci myslivců v průběhu projednávání zákona. ČMMJ před následujícími volbami do poslanecké sněmovny rovněž zveřejní jména jednotlivých poslanců a jejich postoj při hlasování k zákonu o myslivosti. Je nezbytné, abychom opravdu volili politickou reprezentaci, která bude mimo jiné hájit zájmy největší myslivecké organizace v České republice.

   Paragraf 2 zákona definuje myslivost jako soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému. Zvěř je rovněž definována jako obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů. Tato definice by měla být tzv. odrazovým můstkem pro jednotlivá následná paragrafová ustanovení při tvorbě zákona. Nelze připustit, že politická reprezentace pod tlakem řady subjektů, z nichž některé mnohdy nemají odpovídající znalosti o fungování myslivosti v ČR, podlehne jejich argumentům. Cílem některých, a ne zrovna nemalých uskupení, je prosadit si své zájmy na úkor ostatních. Dá se to pochopit, ale nelze s tím souhlasit. Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. vznikal rovněž pod silným tlakem vlastníků pozemků. Výsledkem bylo okleštění pravomocí státní správy. Co nám to přineslo? Především vlastníci si dnes stěžují na nefunkčnost tohoto zákona a žádají posílení svých práv novou legislativní úpravou.  Jejich návrhy povedou pouze k další možné destrukci podoby myslivosti a mohou způsobit řadu problémů. Na základě provedeného šetření ministerstva zemědělství pouze 1 % vlastníků ročně využívá současných paragrafových ustanovení zákona z důvodu ochrany svého majetku. §36 a §39 zásadním způsobem posílil práva vlastníků. Budeme předkládat novou legislativní normu k posílení práv, když vůbec nevyužíváme současné možnosti? Opravdu je to ta správná cesta?

   Hlavním argumentem ministra Výborného a některých organizací je naplnění Programového prohlášení vlády. Jedním z bodů je posílení pravomoci vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Včasné řešení problémů s přemnoženou zvěří či škůdci uchrání krajinu před většími škodami a ušetří veřejné finance.

   Škody zvěří je opravdu nutno v některých regionech eliminovat. Na základě provedeného šetření ÚHUL je zvěří plošně poškozeno více než 8 % mladých porostů. Akceptovatelné procento je 6 a plně chápu nespokojenost a mnohdy i naštvanost vlastníků lesa a hospodářů na zemědělských pozemcích.

   Programové prohlášení vlády rovněž obsahuje i další usnesení, které mají přímou souvislost s připravovaným zákonem.

Vláda se mimo výše citovaného usnesení v Programovém prohlášení zavázala:
- Podpoří soukromé vlastníky, myslivce, včelaře, spolky atd., aby sázeli stromy, zakládali krajinné prvky a pečovali o soulad zemědělství a ochrany přírody
- Na základě inventury všech agend státu do konce roku 2022 představíme plány na snížení úřednických míst. Zbytečné úřední úkony zrušíme a potřebné služby zefektivníme.
- Zrychlíme a rozšíříme realizaci záchranných programů pro nejcennější druhy. Zajistíme účinnou ochranu druhů postavenou především na ochraně biotopů…
- Budoucí zisky ze státních lesů nepůjdou do státního rozpočtu, namísto toho budou přispívat k obnově lesních ekosystémů a ochraně vody

  Pokud se podíváme na realitu k předloženému návrhu, zákon zcela pomíjí závazky v programovém prohlášení, a dokonce jde i proti některým stanoveným cílům. Zákon například stanovuje povinnost uživatelům honiteb zakládat remízky. Nikde však nestanovuje povinnost vlastníkům jim toto opatření umožnit provést. Samozřejmě za odpovídající náhradu pro vlastníka pozemku z důvodu omezení hospodaření.

Jak se posilují pravomoci vlastníků pozemků ?

Způsobem navrženého paragrafového znění, které povede k:
- Organizačnímu a ekonomickému zatížení státní správy na úseku myslivosti
- Ohrozí výkon práva myslivosti v některých regionech
- Naruší spolkovou činnost a vztahy uvnitř venkovských komunit
- Povede k poklesu myslivců
- Přinese ekonomickou zátěž pro vlastníky a uživatele honiteb

Proč není potřeba posilovat práva vlastníků ?

- Práva vlastníků byla posílena v roce 2001. Jak to dopadlo jsem se již zmínil.
- Vlastníci dnes mají veškerá práva – sdružují se do honebních společenstev a sami rozhodují, zda budou myslivost vykonávat ve vlastní režii, popř. zda honitbu pronajmou. V případě uzavření smluvního vztahu mají možnost veškerá svá práva ochránit ve smlouvě s nájemcem.
- Vlastníci mají možnost se dnes vyjadřovat k provedenému sčítání zvěře a k navrhovaným plánům lovu, případně požadovat úpravu navrženého stavu. Téměř vůbec tuto možnost nevyužívají.
- Vlastníci mají oporu pro úpravu stavů zvěře v §36 a§39 současně platného zákona

   Výsledkem předložené novely je rovněž vytvoření řady nových pracovních pozic na obcích s rozšířenou působností a s tím souvisejících mandatorních výdajů, zvyšování provozních nákladů a administrativy. Navrhovaná právní úprava nezjednodušuje celý proces usměrňování myslivosti a přinese značné komplikace. Důvodová zpráva se rovněž nevypořádává s rozkrytím všech finančních vstupů do myslivosti, které zatíží státní rozpočet a to v těchto případech:
- Zavedení nového informačního systému §38
- Zvýšení počtu zaměstnanců na úřadech §58
- Zavedení jiných kontrolních mechanismů ulovené zvěře §49
- Alokace finančních prostředků za podporu konzultační a poradenské služby se zabezpečením hodnocení stavu lesa §62
- Změna systému konání mysliveckých zkoušek §47
- Zpracování plánu lovu + inventarizace lesů §36

Směrem k veřejnosti nejsou uvedeny náklady na:
- Permanentní změnu honiteb §31, §18
- Pořízení administrativní techniky pro naplňování povinností zaváděného systému evidence myslivosti (pořízení výpočetní techniky)
- Pořízení administrativní techniky spojené s kontrolou ulovené zvěře

   Novela se rovněž vůbec nevěnuje podpoře mizející drobné zvěře z krajiny a nápravě tohoto nepříznivého stavu. Přitom proti původnímu záměru úpravy zákona (snížení stavů spárkaté zvěře a následných škod) zasahuje navrhovanými změnami do značné části paragrafových ustanovení.

   Místo toho, aby zisky státního podniku byly efektivně využity k podpoře biodiverzity a lesnických opatření směřujících k lesnickým zásahům ke zmírnění a eliminaci škod zvěří, jsou nadále odváděny do kapitoly ministerstva financí. Pouze poslední mimořádný odvod v druhé polovině roku 2023 odešel do fondu zakladatele, což je Ministerstvo zemědělství ČR.

   Z pohledu podpory vlastnického práva v řadě případů připravovaná novela vlastníky více či méně omezí. Bude na rozhodnutí státu, aby na základě podkladů a následných sankcí uložil výši odlovu v jednotlivých honitbách. Navržené znění novely ovšem nezajistí kontrolu státu nad zvěří v daných územích. Stát nebude mít možnost zasáhnout v případě, kdy dojde k narušení sociálních a věkových struktur u jednotlivých populací spárkaté zvěře nesprávně provedeným odlovem. Stát bude pouze přihlížet stále větší destrukci populací zvěře. Již dnes chybí významné zastoupení samců III. věkové třídy u řady druhů spárkaté zvěře.

   Proti vlastníků jde rovněž ustanovení o povinnosti svolání valné hromady honebního společenstva jednou ročně. Toto ustanovení pouze nákladově zatíží honební společenstva, jejichž jediným příjmem jsou finance z případného pronájmu. V případě § 17 odst. 3, a 7), §33 odst. 1, §9 odst. 4, §30 a §33 je možno polemizovat, zda se nejedná o případnou diskriminaci vlastníků.

   Pokud bereme jako posílení práv vlastníků snížení minimální výměry honitby a umožnění vystavení nárokové povolenky k lovu vlastníkům, pachtýřům a osobám jim blízkým, přijetí těchto opatření povede ještě k významnějším problémům v honitbách.

Co považujeme za zcela zásadní ?

Navrhovaná novela zcela pomíjí odstranění příčin současných problémů:
- Myslivost se stala ekonomickým byznysem – čím větší nájem platím, tím potřebuji mít vyšší stavy zvěře v honitbách
- Dosavadním způsobem mysliveckého obhospodařování došlo k rozvrácení věkových a sociálních struktur u většiny druhů spárkaté zvěře
- Poškození lesa je přímo úměrné vyvolanému stresu zvěře
- Chybné stanovení doby a intenzity lovu
- Úprava odpovídajícího biotopu pro zvěř – povinné zřizování pastevních a klidových ploch v honitbách
- Velikost honiteb zásadně neodpovídá biologickým potřebám zvěře

 

Navrhovaná novela vůbec neřeší:
- Vytváření odpovídajících podmínek pro návrat drobné zvěře do krajiny
- Předcházení konfliktů vznikajících při výkonu práva myslivosti ve vztahu k veřejnosti
- Problematiku nemožnosti lovu na zemědělských pozemcích v podstatné části kalendářního roku

   Předložená novela má samozřejmě i své kladné stránky. Za jednu z nejdůležitějších považuji zpřísnění evidence a kontroly ulovené zvěře. Možná budeme překvapeni, kolik zvěře se v ČR opravdu reálně uloví.

   ČMMJ dlouhodobě nesouhlasí a vždy rozporovala snahy o změnu zákonných ustanovení týkajících se snížení minimální výměry honitby, nárokových povolenek pro vlastníky, pachtýře a osoby blízké.

   Mimo projednání v pracovní skupině jsou z novely vyřazeny druhy zvěře, které nejsou obhospodařovány lovem a také dochází k potlačení práva vlastníků rozhodovat o uzavření oborních chovů zvěře.

   Nyní je na ministrovi zemědělství, v jaké podobě předloží návrh do legislativního procesu.  ČMMJ v žádném případě neustoupí ze svých požadavků, které zaslala v požadovaném  termínu na Ministerstvo zemědělství ČR.

Ing. Jiří Janota, předseda ČMMJ                

 

 

----------------------------------------------------------------

 

 

Minimální výměra honitby

(zpravodaj ČMMJ 11/2023)

 

Návrh novely zákona o myslivosti, připravený Ministerstvem zemědělství je široce diskutován nejen mysliveckou veřejností.
Jedním z bodů, kolem kterého jsou velmi intenzivní diskuze, je snížení minimální výměry honiteb na 250 ha. Tento návrh má údajně přispět ke snížení škod zvěří, snížení stavů zvěře a posílení práv vlastníků. ČMMJ a mnoho myslivců s tímto návrhem nesouhlasí.

Posílení práv vlastníků
Práva vlastníků jsou nepochybně velmi důležitý aspekt. Rozumím tomu, že vlastníci honebních pozemků nad 250 ha vidí v novele cestu, jak si moci na vlastních pozemcích hospodařit po svém, bez nutnosti hledání dohody v rámci honebního společenstva. Takových vlastníků ale není mnoho. V diskuzích s vlastníky a hospodáři vnímám nejčastější stížnosti ze strany vlastníků pozemků o výměře jednotek nebo několik málo desítek ha, kteří si stěžují, že mají problémy se škodami zvěří a nemůžou se domoci zastání. To je jistě špatně a je třeba to řešit. Jestli a jak tyto problémy vyřeší snížení min. výměry honitby si nejsem jistý a pochybuji o tom. Zato se domnívám, že výsledek takového snížení bude kontraproduktivní, pokud jde o další jeho uváděné důvody, jak se pokusím popsat dále.

Snížení škod zvěří
Dosavadní praxe mysliveckého hospodaření a problémy, které řešíme, jasně ukazují, že lov sám o sobě k systémovému snížení škod zvěří nestačí. Přes veškeré rekordní úlovky hlášené každým rokem nejsme schopni ulovit dost. Například jen u černé zvěře by dle prof. MVDr. Emila Tkadlece, CSc. z Ústavu biologie obratlovců, který modeloval její populační dynamiku, bylo pro efektivní regulaci stavů potřeba lovit dvojnásobně více zvěře. Že to v praxi není tak jednoduché, jak to vypadá na papíře, ví každý, kdo se pohybuje v lovecké praxi. Jak ukazují vědecké studie, například práce Ing. Miloše Ježka Ph.D. a doc. Ing. Tomáš Kušty Ph.D. z České zemědělské univerzity, nebo práce Dr. Huberta Zeilera z Institutu biologie a managementu zvěře rakouské Universität für Bodenkultur ve Vídni, pro snížení škod působených zvěří je třeba komplexnějších opatření. Pouhý lovecký tlak bez koncepce vede jen k tomu, že se zvěř koncentruje v lokalitách, kde se cítí bezpečně, lokalitách odlehlých, v nepřístupném terénu apod., a dále se množí a samozřejmě také potřebuje přijímat potravu. Škody tedy pouze přesuneme do jiné lokality, kde však můžou být o to větší. Aby opatření proti škodám měla požadovaný efekt, je třeba uplatňovat lovecký tlak řízeně spolu s opatřeními, jako klidové zóny a pastevní plochy, intervalový lov atd. Pro takový způsob hospodaření ovšem potřebujeme dostatečný prostor, plochu a také konfiguraci krajiny a hranic honiteb. Už při současné min. výměře 500 ha je uvedení do praxe často problematické, protože vhodná lokalita pro zmíněná opatření zkrátka leží už „u sousedů“ a ti chtějí také lovit. V praxi vidíme, že je lze uplatňovat pouze v honitbách dostatečně velkých. Snižování minimální výměry honiteb ve vztahu ke škodám působeným zvěří mi v těchto souvislostech tedy nedává moc smysl a jeví se kontraproduktivně.

"Je potřeba uplatňovat lovecký tlak s opatřeními jako jsou klidové zóny, pastevní plochy, intervalový lov. Pro takový  způsob hospodaření potřebujeme dostatečný prostor, konfiguraci krajiny a hranic honiteb"

Snížení stavů zvěře
Častým argumentem pro snížení min. výměry, je také to, že:
„V Rakousku a  Německu to tak mají, a jak jim to funguje“.
Opravdu funguje?
V Rakousku ve srovnání s ČR v průměru na 100 ha loví 2,5x více srnčí zvěře (Horní Rakousko dokonce 5x více). Jelení zvěře v průměru na 1000 ha se v Rakousku loví 1,7x více než u nás, naopak černé zvěře se u nás uloví 4,6x více na 100 ha plochy, a přesto to nestačí. Bez zajímavosti rovněž rozhodně není údaj o dlouhodobém zvýšení průměrného koeficientu přírůstku v souvislosti s intenzívnějším lovem, který u srnčí zvěře vzrostl z 1,5 na 2.

V Německu se ve srovnání s ČR se v průměru loví 2,6x více srnčí zvěře na 100 ha, v Bavorsku, které má podobnou rozlohu a s výjimkou alpské části i podobnou krajinu, dokonce téměř 4x více. Naopak jelení zvěře na 1000 ha loví polovinu toho, co v ČR, což je dáno tím, že jelení zvěř se v Německu vyskytuje ostrůvkovitě jen na části území. Odstřel černé zvěře na 100 ha dosahuje 2/3 odstřelu v ČR. Podle obecně uznávaného modelu zpětného odhadu stavů zvěře podle výše odlovu, který používají i státní orgány, zastánci novely zákona o myslivosti, jako Hnutí Duha a další, z uvedených čísel tedy vyplývá, že ve zmíněných zemích mají vyšší stavy zvěře než u nás. Je tedy snížení min. výměry honiteb podle jejich vzoru cesta ke snížení stavů zvěře? I v Rakousku se posledních 30 let provádí podle míry škod zvěří s využitím zkusných ploch. Malá minimální výměra honitby přináší problémy v mysliveckém hospodaření se zvěří, zejména pak v plánování lovu. Probíhají snahy o zvýšení min. výměry honitby, alternativou je vytváření oblastí chovu, zejména v oblastech s výskytem jelení a kamzičí zvěře. Velikost oblastí chovu je v průměru 15-20 tisíc ha.
Minimální výměra honitby v Rakousku vychází z Patentu císaře Františka Josefa I. z r. 1849. Tedy z doby, kdy podmínky v krajině, způsoby hospodaření a druhová a početní skladba zvěře byly zcela odlišné od poměrů dnešních. Máme-li se poučit z mysliveckého hospodaření v Rakousku a Německu, pak vidíme, že systém malých výměr honiteb v dnešních podmínkách nevyhovuje a zmíněné země zvětšují honitby a vytváří oblasti chovu zvěře.

"Systém malých výměr honiteb v dnešních podmínkách nevyhovuje. V Rakousku a Německu na rozdíl od ČR chtějí honitby zvětšovat a vytvářet oblasti chovu  zvěře."

Současný systém mysliveckého hospodaření v ČR, odpůrci mnohdy označovaný jako „komunistický“, má jistě řadu problémů, možná se přežil. Nedomnívám se však, že cesta k řešení spočívá v jeho nahrazení systémem ještě starším a přežitějším. Nový myslivecký zákon měnící pravidla mysliveckého hospodaření by měl být moderní a reflektující současné podmínky v přírodě a krajině. Snižování minimální výměry honitby je anachronismus.
                                                                                         

Ing. Petr Koutenský