Zpravodaj ČMMJ

 

Na tuto stránku vkládány vybrané články ze zpravodaje ČMMJ

 

 

 

Projednávání připravované novely

(zpravodaj ČMMJ 12/2023)


   ČMMJ dlouhodobě nesouhlasí s některými navrhovanými paragrafovými ustanoveními předkládaného zákona. Zástupci ČMMJ byli od počátku tvorby zákona přizváni do pracovní skupiny ustanovené předchozím ministrem zemědělství. Proběhla řada jednání, které nebyla vždy jednoduchá a u některých paragrafových znění se kompromisní řešení nepodařilo nalézt.

   Předchozí ministr zemědělství Nekula veřejně deklaroval, že v případě neshody nechá o sporných ustanoveních připravované novely rozhodnout Poslaneckou sněmovnu ČR. Neshoda se nenašla v definici myslivosti (§2), ve snížení minimální výměry honitby (§17) a  povinném umožnění lovu vlastníkům a pachtýřům pozemků (§36a).

   Vyjednávání k zákonu vždy provází řada kompromisů ze strany všech zúčastněných. Myslivecká rada ČMMJ přistoupila mimo jiné na kompromisní návrh, kdy výše odlovu bude stanovována na základě stupně poškozování lesních porostů vycházejících ze znaleckých posudků  a přiklonili jsme se  k návrhu důsledné kontroly a evidence ulovené zvěře. Souhlasili jsme i s vydáním povolenek pro vlastníky, ale pouze v případě, že uživatelé honiteb nebudou plnit zákonnou povinnost ve snižování stavů zvěře. Na základě této dohody bylo ministrem Nekulou přislíbeno, že v předloženém návrhu nebude zasahovat do výměry honiteb a rozhodnutí ponechá na politicích.

   V polovině roku došlo k výměně ministra zemědělství a do úřadu nastoupil ministr Výborný. Od nástupu nového ministra se pracovní skupina k zákonu sešla pouze jednou. Pravdou je, že si nový ministr postupně pozval většinu organizací k projednání navrhovaného legislativního předpisu. Na prvním společném jednání deklaroval, že nepředloží zákon do legislativního procesu, dokud nebude mít politickou shodu.


Jaká je realita dnešních dnů ?

   Ministr odeslal návrh zákona do meziresortního připomínkového řízení v podobě, která se částečně liší od materiálu doporučeném pracovní skupinou k tvorbě zákona. Časopis Myslivost požádal ministra o rozhovor. Z jeho vyjádření čtenáři pochopili, že na podpoře navržené novely je politická shoda a rozhodl se navrhované změny prosadit politickou silou. ČMMJ a řada našich členů jednala s jednotlivými poslanci a nejsem přesvědčen, že politická shoda na předložené podobě zákona existuje. Nebudu zde veřejně prezentovat, jaké stanovisko zaujímá ten či onen poslanec z té či oné politické strany. Nicméně děkuji všem našim členům, kteří oslovují politickou reprezentaci a vysvětlují jednotlivým politikům problematiku předkládané novely. Myslivecká rada na svém posledním zasedání 24. 11. 2023 přijala usnesení, aby v případě nezohlednění zásadních připomínek ČMMJ v rámci meziresortního připomínkového řízení zpracovala petici na podporu připomínek ČMMJ ze strany myslivecké komunity. Rovněž uložila předsednictvu a sekretariátu v případě nutnosti svolat demonstraci myslivců v průběhu projednávání zákona. ČMMJ před následujícími volbami do poslanecké sněmovny rovněž zveřejní jména jednotlivých poslanců a jejich postoj při hlasování k zákonu o myslivosti. Je nezbytné, abychom opravdu volili politickou reprezentaci, která bude mimo jiné hájit zájmy největší myslivecké organizace v České republice.

   Paragraf 2 zákona definuje myslivost jako soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému. Zvěř je rovněž definována jako obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů. Tato definice by měla být tzv. odrazovým můstkem pro jednotlivá následná paragrafová ustanovení při tvorbě zákona. Nelze připustit, že politická reprezentace pod tlakem řady subjektů, z nichž některé mnohdy nemají odpovídající znalosti o fungování myslivosti v ČR, podlehne jejich argumentům. Cílem některých, a ne zrovna nemalých uskupení, je prosadit si své zájmy na úkor ostatních. Dá se to pochopit, ale nelze s tím souhlasit. Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. vznikal rovněž pod silným tlakem vlastníků pozemků. Výsledkem bylo okleštění pravomocí státní správy. Co nám to přineslo? Především vlastníci si dnes stěžují na nefunkčnost tohoto zákona a žádají posílení svých práv novou legislativní úpravou.  Jejich návrhy povedou pouze k další možné destrukci podoby myslivosti a mohou způsobit řadu problémů. Na základě provedeného šetření ministerstva zemědělství pouze 1 % vlastníků ročně využívá současných paragrafových ustanovení zákona z důvodu ochrany svého majetku. §36 a §39 zásadním způsobem posílil práva vlastníků. Budeme předkládat novou legislativní normu k posílení práv, když vůbec nevyužíváme současné možnosti? Opravdu je to ta správná cesta?

   Hlavním argumentem ministra Výborného a některých organizací je naplnění Programového prohlášení vlády. Jedním z bodů je posílení pravomoci vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Včasné řešení problémů s přemnoženou zvěří či škůdci uchrání krajinu před většími škodami a ušetří veřejné finance.

   Škody zvěří je opravdu nutno v některých regionech eliminovat. Na základě provedeného šetření ÚHUL je zvěří plošně poškozeno více než 8 % mladých porostů. Akceptovatelné procento je 6 a plně chápu nespokojenost a mnohdy i naštvanost vlastníků lesa a hospodářů na zemědělských pozemcích.

   Programové prohlášení vlády rovněž obsahuje i další usnesení, které mají přímou souvislost s připravovaným zákonem.

Vláda se mimo výše citovaného usnesení v Programovém prohlášení zavázala:
- Podpoří soukromé vlastníky, myslivce, včelaře, spolky atd., aby sázeli stromy, zakládali krajinné prvky a pečovali o soulad zemědělství a ochrany přírody
- Na základě inventury všech agend státu do konce roku 2022 představíme plány na snížení úřednických míst. Zbytečné úřední úkony zrušíme a potřebné služby zefektivníme.
- Zrychlíme a rozšíříme realizaci záchranných programů pro nejcennější druhy. Zajistíme účinnou ochranu druhů postavenou především na ochraně biotopů…
- Budoucí zisky ze státních lesů nepůjdou do státního rozpočtu, namísto toho budou přispívat k obnově lesních ekosystémů a ochraně vody


  Pokud se podíváme na realitu k předloženému návrhu, zákon zcela pomíjí závazky v programovém prohlášení, a dokonce jde i proti některým stanoveným cílům. Zákon například stanovuje povinnost uživatelům honiteb zakládat remízky. Nikde však nestanovuje povinnost vlastníkům jim toto opatření umožnit provést. Samozřejmě za odpovídající náhradu pro vlastníka pozemku z důvodu omezení hospodaření.


Jak se posilují pravomoci vlastníků pozemků ?


Způsobem navrženého paragrafového znění, které povede k:
- Organizačnímu a ekonomickému zatížení státní správy na úseku myslivosti
- Ohrozí výkon práva myslivosti v některých regionech
- Naruší spolkovou činnost a vztahy uvnitř venkovských komunit
- Povede k poklesu myslivců
- Přinese ekonomickou zátěž pro vlastníky a uživatele honiteb


Proč není potřeba posilovat práva vlastníků ?

- Práva vlastníků byla posílena v roce 2001. Jak to dopadlo jsem se již zmínil.
- Vlastníci dnes mají veškerá práva – sdružují se do honebních společenstev a sami rozhodují, zda budou myslivost vykonávat ve vlastní režii, popř. zda honitbu pronajmou. V případě uzavření smluvního vztahu mají možnost veškerá svá práva ochránit ve smlouvě s nájemcem.
- Vlastníci mají možnost se dnes vyjadřovat k provedenému sčítání zvěře a k navrhovaným plánům lovu, případně požadovat úpravu navrženého stavu. Téměř vůbec tuto možnost nevyužívají.
- Vlastníci mají oporu pro úpravu stavů zvěře v §36 a§39 současně platného zákona


   Výsledkem předložené novely je rovněž vytvoření řady nových pracovních pozic na obcích s rozšířenou působností a s tím souvisejících mandatorních výdajů, zvyšování provozních nákladů a administrativy. Navrhovaná právní úprava nezjednodušuje celý proces usměrňování myslivosti a přinese značné komplikace. Důvodová zpráva se rovněž nevypořádává s rozkrytím všech finančních vstupů do myslivosti, které zatíží státní rozpočet a to v těchto případech:
- Zavedení nového informačního systému §38
- Zvýšení počtu zaměstnanců na úřadech §58
- Zavedení jiných kontrolních mechanismů ulovené zvěře §49
- Alokace finančních prostředků za podporu konzultační a poradenské služby se zabezpečením hodnocení stavu lesa §62
- Změna systému konání mysliveckých zkoušek §47
- Zpracování plánu lovu + inventarizace lesů §36


Směrem k veřejnosti nejsou uvedeny náklady na:
- Permanentní změnu honiteb §31, §18
- Pořízení administrativní techniky pro naplňování povinností zaváděného systému evidence myslivosti (pořízení výpočetní techniky)
- Pořízení administrativní techniky spojené s kontrolou ulovené zvěře


   Novela se rovněž vůbec nevěnuje podpoře mizející drobné zvěře z krajiny a nápravě tohoto nepříznivého stavu. Přitom proti původnímu záměru úpravy zákona (snížení stavů spárkaté zvěře a následných škod) zasahuje navrhovanými změnami do značné části paragrafových ustanovení.

   Místo toho, aby zisky státního podniku byly efektivně využity k podpoře biodiverzity a lesnických opatření směřujících k lesnickým zásahům ke zmírnění a eliminaci škod zvěří, jsou nadále odváděny do kapitoly ministerstva financí. Pouze poslední mimořádný odvod v druhé polovině roku 2023 odešel do fondu zakladatele, což je Ministerstvo zemědělství ČR.

   Z pohledu podpory vlastnického práva v řadě případů připravovaná novela vlastníky více či méně omezí. Bude na rozhodnutí státu, aby na základě podkladů a následných sankcí uložil výši odlovu v jednotlivých honitbách. Navržené znění novely ovšem nezajistí kontrolu státu nad zvěří v daných územích. Stát nebude mít možnost zasáhnout v případě, kdy dojde k narušení sociálních a věkových struktur u jednotlivých populací spárkaté zvěře nesprávně provedeným odlovem. Stát bude pouze přihlížet stále větší destrukci populací zvěře. Již dnes chybí významné zastoupení samců III. věkové třídy u řady druhů spárkaté zvěře.

   Proti vlastníků jde rovněž ustanovení o povinnosti svolání valné hromady honebního společenstva jednou ročně. Toto ustanovení pouze nákladově zatíží honební společenstva, jejichž jediným příjmem jsou finance z případného pronájmu. V případě § 17 odst. 3, a 7), §33 odst. 1, §9 odst. 4, §30 a §33 je možno polemizovat, zda se nejedná o případnou diskriminaci vlastníků.

   Pokud bereme jako posílení práv vlastníků snížení minimální výměry honitby a umožnění vystavení nárokové povolenky k lovu vlastníkům, pachtýřům a osobám jim blízkým, přijetí těchto opatření povede ještě k významnějším problémům v honitbách.


Co považujeme za zcela zásadní ?


Navrhovaná novela zcela pomíjí odstranění příčin současných problémů:
- Myslivost se stala ekonomickým byznysem – čím větší nájem platím, tím potřebuji mít vyšší stavy zvěře v honitbách
- Dosavadním způsobem mysliveckého obhospodařování došlo k rozvrácení věkových a sociálních struktur u většiny druhů spárkaté zvěře
- Poškození lesa je přímo úměrné vyvolanému stresu zvěře
- Chybné stanovení doby a intenzity lovu
- Úprava odpovídajícího biotopu pro zvěř – povinné zřizování pastevních a klidových ploch v honitbách
- Velikost honiteb zásadně neodpovídá biologickým potřebám zvěře

 


Navrhovaná novela vůbec neřeší:
- Vytváření odpovídajících podmínek pro návrat drobné zvěře do krajiny
- Předcházení konfliktů vznikajících při výkonu práva myslivosti ve vztahu k veřejnosti
- Problematiku nemožnosti lovu na zemědělských pozemcích v podstatné části kalendářního roku


   Předložená novela má samozřejmě i své kladné stránky. Za jednu z nejdůležitějších považuji zpřísnění evidence a kontroly ulovené zvěře. Možná budeme překvapeni, kolik zvěře se v ČR opravdu reálně uloví.

   ČMMJ dlouhodobě nesouhlasí a vždy rozporovala snahy o změnu zákonných ustanovení týkajících se snížení minimální výměry honitby, nárokových povolenek pro vlastníky, pachtýře a osoby blízké.

   Mimo projednání v pracovní skupině jsou z novely vyřazeny druhy zvěře, které nejsou obhospodařovány lovem a také dochází k potlačení práva vlastníků rozhodovat o uzavření oborních chovů zvěře.

   Nyní je na ministrovi zemědělství, v jaké podobě předloží návrh do legislativního procesu.  ČMMJ v žádném případě neustoupí ze svých požadavků, které zaslala v požadovaném  termínu na Ministerstvo zemědělství ČR.


Ing. Jiří Janota, předseda ČMMJ                

 

 

----------------------------------------------------------------

 

 

Minimální výměra honitby

(zpravodaj ČMMJ 11/2023)

 

Návrh novely zákona o myslivosti, připravený Ministerstvem zemědělství je široce diskutován nejen mysliveckou veřejností.
Jedním z bodů, kolem kterého jsou velmi intenzivní diskuze, je snížení minimální výměry honiteb na 250 ha. Tento návrh má údajně přispět ke snížení škod zvěří, snížení stavů zvěře a posílení práv vlastníků. ČMMJ a mnoho myslivců s tímto návrhem nesouhlasí.

Posílení práv vlastníků
Práva vlastníků jsou nepochybně velmi důležitý aspekt. Rozumím tomu, že vlastníci honebních pozemků nad 250 ha vidí v novele cestu, jak si moci na vlastních pozemcích hospodařit po svém, bez nutnosti hledání dohody v rámci honebního společenstva. Takových vlastníků ale není mnoho. V diskuzích s vlastníky a hospodáři vnímám nejčastější stížnosti ze strany vlastníků pozemků o výměře jednotek nebo několik málo desítek ha, kteří si stěžují, že mají problémy se škodami zvěří a nemůžou se domoci zastání. To je jistě špatně a je třeba to řešit. Jestli a jak tyto problémy vyřeší snížení min. výměry honitby si nejsem jistý a pochybuji o tom. Zato se domnívám, že výsledek takového snížení bude kontraproduktivní, pokud jde o další jeho uváděné důvody, jak se pokusím popsat dále.

Snížení škod zvěří
Dosavadní praxe mysliveckého hospodaření a problémy, které řešíme, jasně ukazují, že lov sám o sobě k systémovému snížení škod zvěří nestačí. Přes veškeré rekordní úlovky hlášené každým rokem nejsme schopni ulovit dost. Například jen u černé zvěře by dle prof. MVDr. Emila Tkadlece, CSc. z Ústavu biologie obratlovců, který modeloval její populační dynamiku, bylo pro efektivní regulaci stavů potřeba lovit dvojnásobně více zvěře. Že to v praxi není tak jednoduché, jak to vypadá na papíře, ví každý, kdo se pohybuje v lovecké praxi. Jak ukazují vědecké studie, například práce Ing. Miloše Ježka Ph.D. a doc. Ing. Tomáš Kušty Ph.D. z České zemědělské univerzity, nebo práce Dr. Huberta Zeilera z Institutu biologie a managementu zvěře rakouské Universität für Bodenkultur ve Vídni, pro snížení škod působených zvěří je třeba komplexnějších opatření. Pouhý lovecký tlak bez koncepce vede jen k tomu, že se zvěř koncentruje v lokalitách, kde se cítí bezpečně, lokalitách odlehlých, v nepřístupném terénu apod., a dále se množí a samozřejmě také potřebuje přijímat potravu. Škody tedy pouze přesuneme do jiné lokality, kde však můžou být o to větší. Aby opatření proti škodám měla požadovaný efekt, je třeba uplatňovat lovecký tlak řízeně spolu s opatřeními, jako klidové zóny a pastevní plochy, intervalový lov atd. Pro takový způsob hospodaření ovšem potřebujeme dostatečný prostor, plochu a také konfiguraci krajiny a hranic honiteb. Už při současné min. výměře 500 ha je uvedení do praxe často problematické, protože vhodná lokalita pro zmíněná opatření zkrátka leží už „u sousedů“ a ti chtějí také lovit. V praxi vidíme, že je lze uplatňovat pouze v honitbách dostatečně velkých. Snižování minimální výměry honiteb ve vztahu ke škodám působeným zvěří mi v těchto souvislostech tedy nedává moc smysl a jeví se kontraproduktivně.

"Je potřeba uplatňovat lovecký tlak s opatřeními jako jsou klidové zóny, pastevní plochy, intervalový lov. Pro takový  způsob hospodaření potřebujeme dostatečný prostor, konfiguraci krajiny a hranic honiteb"

Snížení stavů zvěře
Častým argumentem pro snížení min. výměry, je také to, že:
„V Rakousku a  Německu to tak mají, a jak jim to funguje“.
Opravdu funguje?
V Rakousku ve srovnání s ČR v průměru na 100 ha loví 2,5x více srnčí zvěře (Horní Rakousko dokonce 5x více). Jelení zvěře v průměru na 1000 ha se v Rakousku loví 1,7x více než u nás, naopak černé zvěře se u nás uloví 4,6x více na 100 ha plochy, a přesto to nestačí. Bez zajímavosti rovněž rozhodně není údaj o dlouhodobém zvýšení průměrného koeficientu přírůstku v souvislosti s intenzívnějším lovem, který u srnčí zvěře vzrostl z 1,5 na 2.

V Německu se ve srovnání s ČR se v průměru loví 2,6x více srnčí zvěře na 100 ha, v Bavorsku, které má podobnou rozlohu a s výjimkou alpské části i podobnou krajinu, dokonce téměř 4x více. Naopak jelení zvěře na 1000 ha loví polovinu toho, co v ČR, což je dáno tím, že jelení zvěř se v Německu vyskytuje ostrůvkovitě jen na části území. Odstřel černé zvěře na 100 ha dosahuje 2/3 odstřelu v ČR. Podle obecně uznávaného modelu zpětného odhadu stavů zvěře podle výše odlovu, který používají i státní orgány, zastánci novely zákona o myslivosti, jako Hnutí Duha a další, z uvedených čísel tedy vyplývá, že ve zmíněných zemích mají vyšší stavy zvěře než u nás. Je tedy snížení min. výměry honiteb podle jejich vzoru cesta ke snížení stavů zvěře? I v Rakousku se posledních 30 let provádí podle míry škod zvěří s využitím zkusných ploch. Malá minimální výměra honitby přináší problémy v mysliveckém hospodaření se zvěří, zejména pak v plánování lovu. Probíhají snahy o zvýšení min. výměry honitby, alternativou je vytváření oblastí chovu, zejména v oblastech s výskytem jelení a kamzičí zvěře. Velikost oblastí chovu je v průměru 15-20 tisíc ha.
Minimální výměra honitby v Rakousku vychází z Patentu císaře Františka Josefa I. z r. 1849. Tedy z doby, kdy podmínky v krajině, způsoby hospodaření a druhová a početní skladba zvěře byly zcela odlišné od poměrů dnešních. Máme-li se poučit z mysliveckého hospodaření v Rakousku a Německu, pak vidíme, že systém malých výměr honiteb v dnešních podmínkách nevyhovuje a zmíněné země zvětšují honitby a vytváří oblasti chovu zvěře.

"Systém malých výměr honiteb v dnešních podmínkách nevyhovuje. V Rakousku a Německu na rozdíl od ČR chtějí honitby zvětšovat a vytvářet oblasti chovu  zvěře."

Současný systém mysliveckého hospodaření v ČR, odpůrci mnohdy označovaný jako „komunistický“, má jistě řadu problémů, možná se přežil. Nedomnívám se však, že cesta k řešení spočívá v jeho nahrazení systémem ještě starším a přežitějším. Nový myslivecký zákon měnící pravidla mysliveckého hospodaření by měl být moderní a reflektující současné podmínky v přírodě a krajině. Snižování minimální výměry honitby je anachronismus.
                                                                                         

Ing. Petr Koutenský